Málokoho z četných návštěvníků lukovského hradu asi napadne, že historie místa, na němž se dnes tyčí středověké hradní zříceniny, je mnohem starší a sahá hluboko do minulosti.

Úrodná krajina na jihozápadním úpatí Hostýnských vrchů je osídlena od pravěku. Své stopy zde zanechali již lovci starší doby kamenné. Systematicky se zde začali od poloviny 6. tisíciletí př. n. l. usazovat nositelé zemědělských kultur. Největší intenzity dosáhlo osídlení v mladší a pozdní době bronzové, v období kultury popelnicových polí (1300 – 750 př. n. l). Nositelé této kultury – zemědělci, zruční řemeslníci a obchodníci – začali pronikat i do kopcovitého a do té doby prakticky neobydleného území dnešní východní Moravy. Kromě běžných sídlišť v níže položených oblastech tehdy budovali na strategicky výhodných výšinných polohách také opevněná sídliště – hradiska.

Jedním z nich bylo i hradisko na dnešním hradním kopci nad obcí Lukov, které leží v nadmořské výšce kolem 515 m n. m.. Jeho rozsah ani průběh a podobu opevnění zatím neznáme. Během archeologických výzkumů středověkého hradu, které probíhaly v 80. a 90. letech 20. století, byly v prostoru jižního parkánu objeveny mimo jiné i fragmenty pravěké keramiky. Zlomky typických nádob kultury popelnicových polí – stříbřitě tuhovaných zdobených osudí, šálků s ouškem nebo hrubších nádob s plastickou lištou – přesvědčivě dokládají osídlení této polohy na sklonku doby bronzové, tedy asi v 8. – 9. století př. n. l.

RNDr.PhDr. Jana Langová